Den druhý 15. 6. 2014
Dlouho před budíčkem jsme již byli čilí a nedočkaví na první rozcvičku. Před sedmou to paní učitelka vzdala a šla nám zahrát ranní písničku. Jen, co dozněly poslední tóny, nedočkavě jsme se vyhrnuli ven a začali pátrat po kartičkách s obrázky skřítků. Nejdřív se nám moc nedařilo je spočítat, respektive sečíst body, když mají skřítci rozdílné bodové hodnoty. Ale když nám pak paní učitelka ukázala, jak na to, zvládli jsme to všichni. Před snídaní jsme ještě zvládli úklid a ranní hygienu a po snídani ukázali Bárám, kde kdo spíme a kde máme věci, aby nám mohly spravedlivě hodnotit, jak bojujeme proti Zašupšákovi a Hnusníkovi. V jídelně jsme napsali deníčky, které nám bude hodnotit skřítek Dopisníček, a protože Bruno zjistil, že se na kouzelné mapě objevila první informace, kde malí skřítci bloudili, začali jsme se chystat na celodenní výpravu na nejvyšší horu Českého lesa - Čerchov. Naším cílem bylo najít první část návratového pergamenu a seznámit se s dalšími skřítky. Ti pro nás měli nachystané různé úkoly, při kterých jsme poznávali jejich svět. Navštívili jsme proto Kapradinku, Mechuru a Pařízkovce (ty cestou nahoru) a zkoušeli při tom rozpoznávat dva druhy kapradiny a čtyři různé mechy podle popisu a obrázků a luštili názvy rostlin, které jsou na Zemi už od pravěku, i když ve zmenšené podobě (tedy přesličky a plavuně). S vypětím všech sil jsme se vydrápali na vrchol a po společné fotce vzali občerstvení v rozhledně útokem. Pan prodavač z nás musel mít velkou radost. Když jsme se nasytili (a někteří možná i přesytili), orazítkovali jsme si vstupenky v podobě pohlednic a začali stoupat na rozhlednu. Na jejím vrcholu jsme však pergamen nenašli. Nenašli jsme ho ani na schodišti cestou dolů a po letmém obejití rozhledny jsme to téměř vzdali. Naštěstí ne všichni, takže díky Brunovi a Edovi, kteří se pokusili o ještě jeden průzkum a díky tomu nalezli první část pergamenu na okně (a to si museli pomoct, aby se k němu dostali).
Zpáteční cesta vedla v podstatě stále z kopce. Stejně jako cestou nahoru jsme se čas od času pokoušeli poznat, kde se zrovna nacházíme a ukázat to místo na mapě. Většinou jsme se nestrefili, ale rýsují se mezi námi budoucí orientační talenti. U studánky jsme ještě Pramínkové víle ozdobili studánku a vyčistili potůček. Kousek před cílem jsme objevili kouzelné místo v lese, kde se již možná začíná chystat skřítčí oslava letního slunovratu.
Po večeři jsme si odpočinuli a pak radostně naskákali do rybníka. Část z nás hrála s paní učitelkou vybiku všichni proti všem a část se honila s kluky šesťáky. Před večerkou jsme si založili dnešní listy do deníčku a sešli se na chodbě, abychom s pomocí paní učitelky vymysleli první část písničky o dnešním dni pro Bludný kořen. Dost se nám povedla, je na nápěv písničky "Prší, prší" a až bude celá, tak vám ji sem přepíšeme.
Teď už spinkáme, většina bez stýskání, a i když se objevilo prvních pár slziček, je jich méně než vloni. I vám přejeme dobrou noc.