Den sedmý 20. 6. 2014
Ráno jsme vstávali až v půl osmé, ale že bychom do té doby skutečně spali, to se říct nedá. Po poslední rozcvičce a snídani jsme se sešli k poslednímu promítání fotek, aby se nám lépe psaly deníčky. I ty byly dnes hodnocené naposledy, stejně jako úklid pokojů. Před obědem jsme se vydali do lesa, abychom konečně dokončili úkoly od Chramostejlíka a zároveň nacvičovali písničky pro Bludný kořen. První tři dny nám šly docela dobře, ale se středou a čtvrtkem jsme dost bojovali. Po obědě byl polední klid, kterého jsme si během školy v přírodě moc neužili, když jsme se vypravovali na výlety, takže jsme si ho dnes protáhli do dvou hodin.
Poté nás čekala poslední hra se skřítky, spojili se na nás Babička z klubíčka a Veverčák zrzek. Snažili jsme se nanosit veverkám do doupěte do nejvíce zásob, ale komplikovaly nám to kvízové otázky z celého pobytu (u Báry), bez jejichž zodpovězení jsme zásobu k přenosu nezískali, a pak hlavně dravec, který se nás snažil o zásoby oloupit (to byla paní učitelka). Dravec byl překvapivě rychlý, takže skoro každého z nás alespoň jednou chytil a my museli svou těžce vydobytou zásobu odevzdat. Nakonec se nám po půl hodině povedlo dvě až tři zásoby do hnízda dopravit.
Do hotelu jsme se vrátili jen na svačinu, protože na kouzelné mapě se objevilo poslední znamení a tak bylo jasné, že se musíme vydat na poslední výpravu, přímo k Bludnému kořenu. Před odchodem a na cestě jsme si ještě opakovali písničky a pak se najednou zatáhlo, začal foukat silný vítr a vypadalo to, že každou chvíli nastane konec světa. My jsme se ale nevzdali a odhodlaně šli dál. Dorazili jsme na místo, které jsme si pamatovali z první výpravy na Čerchov, a tam jsme skutečně objevili Bludný kořen. Byli jsme vyzváni ke zpěvu písničky a měli jsme asi dost trému, protože jsme zapomínali slova. Naštěstí paní učitelka dala před natáčením Báře všechna slova a tak nám mohla napovídat. Bludný kořen náš zpěv ocenil a skutečně nám dal poslední část pergamenu. Když jsme ho složili, přečetli jsme za pomoci Báry celý text z pergamenu. Z něj jsme se dozvěděli, že nejenže jsme dokázali zachránit oba malé skřítky, ale navíc jim můžeme vymyslet jména! Zatímco jsme nad nimi usilovně přemýšleli, Bludný kořen zmizel a po něm tam zůstala plná krabice dobrot a dalších odměn. Protože ale někteří ignorovali pokyn k teplému oblečení, rozhodli jsme se k návratu bez oslavy s tím, že ji uděláme až v hotelu. Na zpáteční cestě jsme se ale domluvili, že si vyhodnocení uděláme přeci jen v lese, protože mraky zmizely, vítr se utišil a vykouklo sluníčko. Sesedli jsme se do kroužku a doprostřed rozložili všechny odměny z krabice. Byla toho spousta a pak nám paní učitelka konečně řekla, kolik bodů jsme kdo za celou školu v přírodě od jednotlivých skřítků získali a na jakém místě v rámci třídy jsme se tedy umístili. Od prvního jsme si pak mohli začít vybírat odměny a několikrát jsme se dokola vystřídali. Na závěr jsme ještě každý dostali celou knížku Velkého putování skřítka Ostružinky i s věnováním.
Po návratu do hotelu se z nás stali porotci hostiny, kterou připravili šesťáci. Ochutnávali jsme a pak i bodovali, jak nám co chutnalo. Večeře se trochu zpozdila, takže jsme měli dostatek času na balení. Po večeři si nás rozebrali šesťáci, kteří s námi nacvičovali oslavný tanec, který jsme pak tančili před všemi ostatními u ohně. Společně jsme si zazpívali písničky z našeho deníčku a přidali i mnoho dalších na přání. K tomu jsme si opékali buřty a užívali si poslední večer. Tomášek pak prohlásil, že se mu zdá, že uběhl jen jeden den, že ta celá škola v přírodě uběhla hrozně rychle. Večerka byla těsně před desátou a teď už si všichni spokojeně vychrupují.
Zítra nás čeká ještě psaní deníčků a hlavně skládání ještě jedné písničky, kterou si opakovaně vyžádal Bruno :-).