Den pátý 18. 6. 2014
Ráno jsme tradičně zvládli honbu za skřítky (v pohodě už počítáme - násobíme a sčítáme), úklid, snídani, hodnocení včerejška a deníčky. Pak nám paní učitelka představila prvního skřítka, s kterým se dnes seznámíme. Byl to Spižník svižný a protože je to velký mlsal, bylo naším úkolem vymyslet a připravit hostinu. Neměli jsme ale k dispozici žádné nádobí, museli jsme vystačit s pomůckami, které dá les anebo obchod. Od paní učitelky jsme dostali 300 Kč a museli jsme se domluvit, jaké suroviny půjdeme do obchodu nakoupit. Jakmile jsme se domluvili, rozdělili jsme si role. Polovina holek šla zjišťovat, zda vůbec naplánované věci v obchodě mají, druhá připravovala podnosy a kluci šli na dříví. Před obědem jsme měli vše připravené k tomu, abychom po poledním klidu mohli začít s výrobou. Krájeli jsme jablka a sýry, opékali a rozkrajovali buřtíky, přidali i bonbóny a nezapomněli jsme ani na pití. Na půl třetí jsme pozvali šesťáky, protože Bruno vymyslel (a my s tím všichni souhlasili), že si to zaslouží jako odměnu za to, že nás včera pozvali na "Talent". Jedli a pili jsme s nimi a všechno během pár minut zmizelo ze stolů.
Protože bylo pěkné teplo, užívali jsme se spolu se šesťáky čas do svačiny v rybníku. Kamarádsky si s námi hráli a to nás dost bavilo.
Po svačině jsme se vypravili nejdřív do lesa a pak na louku, kde nás čekaly hry a úkoly od Pumelice sněžné. Na ní je zákeřné, že když rozpoutá pořádnou sněhovou vichřici, tak není vidět na krok. To nám simulovaly šátky a my si s nimi zahráli postupně čtyři hry. Chodili jsme poslepu labyrintem, podle hmatu poznávali obrázky vytlačené do plastu, odhadovali vzdálenost a směr a snažili se zapíchnout vlastní kolík co nejblíže středu čtverce vyznačeného 20 kroků před námi na louce, a nakonec jsme ještě chodili poslepu za zvukem.
Po večeři bylo osobní volno, které jsme nestihli před večeří, a poté jsme se sešli k snad největší vybíjené všichni proti všem za celou dobu našeho pobytu tady. Všichni učitelé hráli s námi a starší respektovali, že jsme ještě malí a nedávali nám velké rány. Po hodině hry jsme se přesunuli k ohništi, kde jsme společně vymysleli další sloku do naší písničky a kde si pak někteří z nás chtěli opékat "maršmelouny". Jiní pokračovali ve vybice až do čtvrt na deset, kdy jsme se vrátili do hotelu, abychom se umyli a také si umyli vlasy. Spát jsme ale nešli, místo toho jsme se sešli v klubovně, kde jsme hráli Superfarmáře (zjistili jsme, že to ve škole o přestávkách nehrajeme úplně podle pravidel), dokud si pro nás nepřišli šesťáci. Víla Třepotalka je totiž zraněná a protože je to noční skřítek, potřebuje naši pomoc za tmy. I když jsme se někteří pekelně báli, dokázali jsme strach překonat a spolu s průvodci jsme splnili úkoly, abychom získali kouzelné perly k vyléčení víly. Povedlo se to všem skupinám a o půl dvanácté už jsme všichni spokojeně leželi v postelích. Paní učitelka teď tajně doufá, že nebudeme ráno vstávat zase o půl sedmé.