Den první 14. 6. 2014
Cesta autobusem byla překvapivě rychlá a pohodová. Na místě jsme byli již v půl jedenácté s dvacetiminutovou přestávkou na benzínce, při které jsme si stihli dojít na WC (tedy s výjimkou těch, kteří byli líní vystát frontu a pak jsme jim museli stavět půl hodinu před dojezdem) a také utratit první část svého kapesného. Slečny s plyšáky dokonce tu výrazně větší část.
Po příjezdu nám byla výtahem pro povlečení vyvezena zavazadla do 2. patra, což bylo pro všechny milé překvapení. Před obědem jsme se ještě stihli rozkoukat po areálu hotelu, navštívili jsme "zahrádku", okolí rybníka, houpačky, hřiště a ještě probrat podrobnosti Ostružinkova dopisu. Dobrali jsme se toho, že slunce dnes zapadá ve 21:10, takže hodinu před je deset minut po osmé. Shodli jsme se, že vodní kamarád všech skřítků by mohl být vodník a od té doby jsme v každé volné chvilce sledovali, jestli se u něj na břehu něco neděje.
Po obědě jsme si vybalili a zabydleli se ve svých pokojících. Pak už nás čekal první úkol - průzkum okolí. Paní učitelka nám rozdala letošní deníčky a vysvětlila, jak s nimi budeme pracovat. Také nám rozdala pevné podložky a první listy - mapy blízkého okolí. Na cestě jsme si vyznačovali všechna významná místa a připisovali k nim popisky, abychom věděli, kde co je. Propátrali jsme les a narazili na borůvky, takže první větší zastávka, dost jsme si to s nimi užili. Také jsme nasbírali docela slušné množství dřeva na večerní oheň. Ve vsi jsme odhalili náves, pomník (tam jsme se dlouze dohadovali, co to znamená "rodáci"), dřevorubeckou kapli a muzeum i autobusovou zastávku. Jakmile jsme se vrátili, zatoužili jsme po první koupeli mezi rybkami, kterou nám paní učitelka neodmítla. Zdá se, že nám živočichové nevadí. Před večeří jsme ještě stihli nalámat a porovnat dříví, abychom měli z čeho přikládat.
Po večeři jsme měli chvíli osobní volno a v sedm jsme se s deníčky sešli u táboráku. Paní učitelka nám postupně rozdávala písničky, které pro nás na letošní školu v přírodě připravila, a po zazpíváme každé z nich nám pověděla, co všechno nás během týdne čeká. Budeme se snažit porazit skřítky Hnusníka a Zašupšáka (to bude záležet na naší schopnosti udržet si ve věcech a na pokoji pořádek) a vyzrát na Škodolibku a Satorijku (tady bude rozhodovat, jak se k sobě navzájem chováme). Také nás čeká každé ráno honba za skřítky, ale každý má jinou bodovou hodnotu. Těsně před hodinou H a minutou M nás paní učitelka poslala uklidit deníčky a obléci si mikiny a jakmile jsme se vrátili, utíkali jsme k vodníkovi. A kolem něj ve vodě blíž i dál byla spousta vajíček. Bruno s Edou nezaváhali ani na chvilku a rozběhli se pro plavky. Pár dětí s Vojtou napadlo použít různě dlouhé větve, ale na ty nejvzdálenější nestačili. Eda a Bruno však byli velmi rychle zpátky a radostně se vrhli do vody. Přinesli všechna vajíčka a my je začali otevírat. Nejdříve jsme si mysleli, že se podle barev lístečků, které jsou v nich ukryté, budeme dělit do skupin jako vloni, ale všechny kousky byly modré. Takže jsme pochopili, že musíme utvořit jeden velký tým, kousky složit, slepit a přečíst. To se nám povedlo, i když zásluhy jednotlivců byly velmi rozdílné kvality. Vojta kamarádsky počkal na kluky, kteří se byli převléci z plavek, a schoval jim každému jedno vajíčko, aby si ho mohli rozloupnout sami.
Ze složené zprávy jsme se dozvěděli, že malí Ostružinkovi skřítci byli neposlušní a při nedovoleném průzkumu okolí překročili Bludný kořen. A že jim hrozí velký problém, protože pokud se do předvečera letního slunovratu nevrátí, nebudou se moci zúčastnit oslavy a dostat jména. A aby toho nebylo málo ještě budou muset strávit celý rok bez rodičů! Jedinou nadějí jsme tedy my a pokud chceme pomoci, musíme se vypravit za Vědmou jeskynní pro radu. Cestu ke žluté značce jsme znali z odpoledne a navíc tam na nás čekaly i lucerničky, takže jsme cestu nemuseli dlouho hledat. U poslední lucerničky jsme našli další zprávu, tentokrát od Vědmy. Dozvěděli jsme se, že pro záchranu skřítků nás čekají dva úkoly - každý den vymyslet jednu sloku písničky o tom, co jsme zažili, celu písničku se naučit a zazpívat ji Bludnému kořenu. K tomu ale ještě musíme najít čtyři části návratového pergamenu, které se ukrývají na místech, kde bloudili malí skřítci. Ta se ale dozvíme jen z kouzelné mapy a tu hlídá Bludička lesní. Abychom prošli labyrintem a nesvedla nás z cesty, zavázali jsme si pro jistotu oči. Průchod nebyl úplně snadný, ale povedlo se a mapu jsme získali.
Teď už po ukolébavce spokojeně chrníme ve svých pelíšcích a ani nevíme, že se ráno na kouzelné mapě objeví první místo, kde je potřeba po první části pergamenu pátrat.
Dobrou noc (dnes překvapivě bez slziček).