Den šestý 19. 6. 2014
Zatímco jsme skoro všichni plnili po dopsání deníčků (ráno bylo jinak tradiční) úkol od Větevnice Korky, našli se i dnes další experti, kteří trávili tento čas úklidem pokoje, protože s kvalitou toho původního nebyly Báry vůbec spokojené. Byla to škoda, protože vznikaly zajímavé slohové útvary, rozhodně nejlepší byl příběh Míši (k přečtení v samostatném příspěvku). Po svačině jsme vyrazili do lesa, abychom dokončili úkoly od Chramostejlíka. Kdo už měl všechny splněné, vyřezával lodičku. Tři byly velmi povedené (viz. Fotoalbum).
Abychom stihli autobus, který by nás přiblížil k dalšímu kousku pergamenu, který se objevil ráno na naší kouzelné mapě, obědvali jsme o kousek dřív a také si sbalili batůžky. Paní učitelka měla radost, že většina se již zvládá připravit samostatně a bez chybějících součástek povinné výbavy. Protože měl autobus opět objížďkovou trasu, rozhodla se paní učitelka pro malou změnu trasy, abychom nemuseli přestupovat a hodinu čekat na další přípoj. Díky tomu jsme měli možnost vyzkoušet si průzkumnou cestu terénem "přímo za nosem". Na mapě s navigací paní učitelka kontrolovala, zda držíme správný směr, a my si prošlapávali stezku cestou necestou. Bylo to dobrodružné a ještě k tomu jsme viděli utíkat (bohužel asi před námi)roztomilého kolouška.
Na kraji Capartic jsme dostali od paní učitelky mapu trasy a na začátku naučné stezky i další skřítkovský úkol. Byl od Drnůvky drobné a byl to dopis, který psala Ostružinkovi. Některá slova v něm ale chybělo, bylo jich celkem osm, a my jsme je měli za pomoci informačních cedulí a pozorného sledování okolí doplnit. U modelu hamru pak Bruno objevil další, už třetí, část návratového pergamenu. A protože první dva kousky jsme vzali s sebou, mohli jsme si je nyní složit dohromady. Zjistili jsme, že to, o čem jsme se původně domnívali, že je sopka nebo oheň, je obrázek Bludného kořene. Čtvrtá část nám ale stále chybí, tu získáme až za zazpívání námi složených písniček. Model hamru nás velmi zaujal, vysvětlili jsme si, co je to stavidlo, a pak docela dlouhou dobu trávili roztáčením kola a zkoumáním účinku kladiv. Také jsme objevili pamětní knihu a mnoho z nás se do ní zapsalo.
Ke konci stezky jsme hlasovali, jestli se zastavíme v restauraci na zmrzlině, nebo půjdeme rovnou zpátky do Pece. Nepřekvapivě to vyhrála zmrzlina. Zatímco jsme nakupovali, vyhodnotila paní učitelka naše doplněné údaje do dopisu od Drnůvky. Nejvíce se nám povedlo doplnit šest slov z osmi, ale našli se i tací, kteří dali dohromady jen dvě správné odpovědi. Na zpáteční cestě jsme se zastavili u pomníku J. Š. Baara, odkud byl krásný výhled do okolí a zase jsme v dálce viděli Domažlice. Cesta byla z kopce, takže jsme si ani moc nestěžovali. Po návratu byla hned večeře (mohli jsme si vybrat, zda oceníme špagety sladké nebo kečupové, a způsob konzumace některých z nás byl opravdu velmi originální) a potom hodina volna na odpočinek. O půl osmé jsme se sešli u ohniště a vymysleli další básničko - písničku, dnes na nápěv "Pec nám spadla". Díky opakovaným Brunovým prosbám byla dnešním večerním sportem házená. Paní učitelka a Bára hrály s námi a byl to boj. Všichni byli zapálení a hráli s velkou chutí, kterou ale bylo potřeba chvílemi trochu tlumit, abychom to všichni ve zdraví přežili. Zcela pohlceni hrou jsme zapomněli na večerku, takže jsme místo v devět ulehli do postelí o čtvrt hodiny později. Ale zato osprchovaní a s vyčištěnými zuby. Zítra nás čeká vyvrcholení, držte nám palce, ať se nám povede zachránit skřítky.